2006


Jaroslava Hocková (* 14. 9. 1945)

Ocenění Blanický rytíř (2006) za celoživotní dílo, zejména za přínos k rozvoji kultury a za úsilí o zachování kulturního dědictví Podblanicka a za její výchovnou činnost.

Jaroslava Hocková se narodila v Benešově. Od začátku své profesní dráhy se věnovala výchově dětí jak předškolního, tak školního věku a ve své práci využívala svých znalostí z oblasti folkloru, převážně z Podblanicka. Již od mládí se věnovala lidovým tancům a folklórním zvykům, zprvu jako členka tanečního souboru manželů Franclových, kteří byli průkopníky folklóru na Benešovsku, později v rámci přípravných kurzů význačného Vycpálkova souboru. Již při působení na Základní škole Jiráskova Benešov získávala první poznatky s vedením souboru, když nepravidelně vedla skupinu dětí, které se věnovaly starým zvykům a tradicím.

V září roku 1980, v době svého působení na základní škole Dukelská Benešov, zakládá folklórní soubor Benešáček, zpočátku jako dívčí skupinu, později byli získáni i chlapci. Od roku 1984 byl soubor obohacen o dětskou doprovodnou muziku, vedenou panem Alešem Suchomelem. V loňském roce tedy oslavil soubor 25. výročí svého založení. Za tuto dobu své existence se soubor Benešáček může pochlubit opakovaným pozváním i účastí na folklórních festivalech ve Strážnici, Šumperku, Luhačovicích a dalších, kde jako jeden z mála středočeských souborů prezentuje lidovou tvořivost našeho regionu. Bohatý je i výčet zahraničních vystoupení Benešáčku. Vystupoval v Holandsku, Belgii, Francii, Itálii, Německu, Rakousku, Rusku a na Slovensku, mnohde i vícekrát. Odevšad se vracel s uznáním hostitelů. Těžko zde vyjmenovat další tuzemské štace (většinou lidové slavnosti), kde soubor sklízel ovace. Hlavní podíl na udržení existence Benešáčku, zvyšování jeho kvalit a dosahování veřejného uznání má především paní Jaroslava Hocková. I když se říká, že doma není nikdo prorokem, u Benešáčku to neplatí. Vždy svými vystoupeními dokáže potěšit a nadchnout i obyvatele Podblanicka, což je uskutečněný sen paní Jaroslavy Hockové.

Josef Tomaides (* 21. 1. 1934, † 19. 2. 2009)

Ocenění Blanický rytíř (2006) za celoživotní dílo, zejména za úsilí o zachování kulturního a přírodního dědictví Podblanicka a za výchovnou činnost.

Josef Tomaides se narodil 21. 1. 1934 v Trhovém Štěpánově. Po absolvování vyšší průmyslové školy strojnické v roce 1954 začal Josef Tomaides pracovat jako výzkumný asistent. Od roku 1959 začal pracovat jako učitel odborných předmětů na Odborném učilišti při Blanických strojírnách ve Vlašimi. Postupně si doplnil pedagogické vzdělání a plně se začal věnovat kantořině. Stal se z něho uznávaný odborník v oblasti strojírenské technologie a v oblasti strojního obrábění. Za jeho pedagogickou prací stojí několik tisíc velmi dobře připravených absolventů školy. V té dlouhé řadě absolventů by se velmi těžko hledal takový, který má na pana učitele špatné vzpomínky, převážná část jich při setkáních po řadě let vyslovuje uznání jeho pedagogickému i lidskému mistrovství. Velkou řadu svých žáků inspiroval k dalšímu studiu a pomohl jim nastartovat odbornou i vědeckou kariéru. Své velmi dobré odborné i lidské vlastnosti uplatňoval ve funkci zástupce ředitele školy od poloviny šedesátých let minulého století. Jeho odborné, pedagogické i metodologické schopnosti byly využívány v publikační činnosti. Jako spoluautor mnoha odborných učebnic i názorných pomůcek ve výše uvedených oborech předával své zkušenosti. Učebnice sloužily i široké odborné veřejnosti v oblasti strojírenství. Po celou dobu své pedagogické činnosti spojoval průmyslovou výrobu s ochranou životního prostředí, i když tomu doba vždy nepřála.

Nejenom pedagogické, ale i lidské vlastnosti předurčily pana Josefa Tomaidesa k vykonávání mnoha dalších funkcí spojených s pracovním i veřejným životem. Jistě nejvýznamnější z nich je starostování v Trhovém Štěpánově a to nepřetržitě v letech 1990 až 2007, od té doby dodnes zastává funkci místostarosty. Za zmínku stojí jistě i to, že starostou obce Trhový Štěpánov byl i jeho otec a děd. Josef Tomaides prosadil zřízení skládky komunálního odpadu v Trhovém Štěpánově a pomohl zabezpečit finanční prostředky pro její výstavbu. Stál u založení ekologického sdružení obcí EKOSO sloužícího k zajištění provozu skládky a vytvořil podmínky pro zapojení 47 okolních obcí z Vlašimska a Kutnohorska do sdružení. Dnes skládka funguje již desátým rokem a je možno konstatovat, že je vzorem pro jiná obdobná zařízení z hlediska jejího řešení, dlouhodobě udržitelného financování a zejména z hlediska minimálního vlivu na životní prostředí. Za působení Josefa Tomaidesa ve funkci starosty se podařilo plně plynofikovat Trhový Štěpánov, vybudovat čistírnu odpadních vod a splaškovou kanalizaci. Trhový Štěpánov se vzorně stará o významnou zeleň a o významné i drobné památky ve svém správním obvodu. Jmenovat je možno vybudování muzea ve starobylém domě v historickém centru města, obnovu drobných sakrálních objektů či obnovu židovského hřbitova. Obec vydává vlastní zdařilý zpravodaj a daří se jí zapojovat do dění v obci místní občany. Josef Tomaides se též angažuje v místní Tělocvičné jednotě Sokol.

Po celý život se Josef Tomaides řídí slovy J. A. Komenského: "Život činný je opravdový život. Zahálka je hrobem člověka zaživa. Co máš dělat, do toho se dej s chutí. Co sám můžeš udělat, to nečekej od druhých, a bez příčiny neotálej s ničím. Když můžeš někomu pomoci, učiň to s největší radostí."

Václav Zelený (* 15. 8. 1936)

Ocenění Blanický rytíř (2006) za celoživotní dílo, zejména za celoživotní práci v poznávání a ochraně přírodního bohatství a krajiny Podblanicka, za bohatou výchovnou, osvětovou a publikační činnost.

Václav Zelený absolvoval Biologickou fakultu Univerzity Karlovy, specializaci systematická botanika a morfologie cévnatých rostlin a po studiu nastoupil jako fytotechnik do Výzkumného ústavu cukrovarnického v Praze, Modřanech. Po návratu z dvouleté základní vojenské služby začal pracovat jako odborný asistent botaniky na Vysoké škole zemědělské v Praze (dnes České zemědělské univerzitě), kde je na pozici docenta botaniky na agronomické fakultě dodnes.

Profesně se Václav Zelený celý život zabýval výzkumnými úkoly souvisejícími s naší květenou. Přibližně od roku 1980 se začal specializovat na užitkové i okrasné rostliny tropů a subtropů. V této oblasti nejen vyučoval a stále vyučuje naše a zejména zahraniční studenty, ale podnikl rovněž celou řadu výzkumných cest, hlavně do zemí Latinské Ameriky, Středozemí, střední Asie, Vietnamu a Senegalu. Jako botanik se Václav Zelený stal uznávaným odborníkem nejen v České republice, ale rovněž ve světě. Jeho celá řada odborných literárních prací, příspěvků a vysokoškolských skript vyvrcholila účastí na dosud nejrozsáhlejším botanickém díle České republiky, osmidílné knize Květena ČR a také v jeho poslední samostatné knize Rostliny Středozemí.

V rámci Podblanicka patří Václav Zelený již 50 let mezi nejvýznačnější přírodovědce a ochránce přírody a památek. Ačkoliv žije trvale v Praze, přijal Podblanicko a především Chotýšansko, odkud pochází jeho maminka, za svůj druhý domov. Přibližně od roku 1953 provádí na Podblanicku základní botanický výzkum, v rámci kterého se mu podařilo do našeho regionu přivést i řadu oborníků zvenčí a zpopularizovat Podblanicko i mimo region. Od roku 1962 je členem redakční rady Sborníku vlastivědných prací z Podblanicka a rovněž i autorem řady příspěvků, hlavně botanických a dendrologických. Je autorem publikace "Chráněné a méně známé rostliny Podblanicka," dále pak spoluautorem publikace "Zámecké parky a památné stromy Podblanicka". Od roku 1997 je rovněž pravidelným přispěvatelem do obnoveného vlastivědného čtvrtletníku Pod Blaníkem. Jako jeden z nejvýznamnějších přírodovědců Podblanicka je Václav Zelený předsedou poradního sboru Chráněné krajinné oblasti Blaník.

Za více než 50 let svého působení v našem kraji zrealizoval řadu odborných i populárních přednášek pro veřejnost. Poutavé vyprávění o krásách Podblanicka i zemí dalekých až exotických, doprovázené zajímavostmi z rostlinné říše, patří stále mezi nejpopulárnější a nejnavštěvovanější přednášky. Velkou zálibou Václava Zeleného je rovněž fotografování. Fotografuje nejen rostliny a objekty jeho profesi blízké, ale rovněž objektivem fotoaparátu zachycuje krásné věci a místa kolem sebe. Díky jeho bohatému archivu v roce 2006 proběhla v Podblanickém ekocentru ČSOP výstava fotografií, na kterých Václav Zelený zachytil uplynulých 50 let událostí na Podblanicku.

Pan Václav Zelený svým životem a dílem výrazně přispěl k poznávání a ochraně přírody a památek Podblanicka, ale jeho patrně největší zásluhou v našem kraji se stala systematická výchova mladých lidí k lásce ke své domovině, k jejímu citlivému vnímání, ochraně a péči o ní. Václav Zelený je člověk se všemi vlastnostmi, jaké si u pravého rytíře můžeme představit. Je čestný, poctivý, pracovitý, nebojácný, ale rovněž citlivý, vnímavý a plný pochopení pro druhé.







Úvodní stránka / 1999 / 2000 / 2001 / 2002 / 2003 / 2004 / 2005 / 2006 / 2007 / 2008 / 2009 / 2010 / 2011