2007



    Jozef Cáder
    Jaroslav Pánek
    Pavel Pavlovský


Jozef Cáder (* 19. 9. 1945)


Ocenění Blanický rytíř (2007) za celoživotní dílo, zejména za péči kulturní a přírodní dědictví Podblanicka.


Jozef Cáder se narodil 19. 9. 1945 v Dunajově nedaleko slovenské Čadce. V letech 1959 - 1961 absolvoval Lesnícké odborné učiliště ve Vývratu u Bratislavy a následně vystudoval v letech 1961 - 1965 Strednú lesníckú technickú školu v Liptovském Hrádku. Po ukončení studií nastoupil v roce 1965 krátce na své první pracovní místo u Lesního závodu Oščadnica. V letech 1965 - 1967 absolvoval v Písku a v Táboře základní vojenskou službu. Po ukončení vojenské služby v roce 1967 nastoupil u Lesního závodu Krásno nad Kysucou jako lesní technik a později pracoval jako vedoucí polesí Kysucké Nové Město.

Po sňatku v roce 1970 odešel do Čech a v roce 1971 nastoupil jako lesní technik na polesí Louňovice pod Blaníkem v rámci Lesního závodu Vlašim. V roce 1984 odchází do penze tehdejší vedoucí polesí Josef Melichar a Jozef Cáder nastupuje na jeho místo. V roce 1992 po transformaci Středočeských státní lesů a vzniku státního podniku Lesy České republiky se stal revírníkem revíru Louňovice pod Blaníkem, který byl součástí lesní správy Vlašim, dnes lesní správy Kácov.

Pan Jozef Cáder tak většinu svého života zasvětil blanickým lesům. Začal zde působit nejprve jako spolupracovník Josefa Melichara, průkopníka obnovy smrkových porostů s použitím buku a jedle. Poté, co nastoupil na jeho místo, zdárně dokončoval obnovu porostů započatou Josefem Melicharem, vytvářel předobnovní prvky s bukem a jedlí a úspěšně systémově rozpracovával další smrkové porosty v mýtním věku. Díky jeho působení se stejnověké smrkové porosty na Blaníku, vysazené na holinách vzniklých po mniškové kalamitě před sto lety, mění na stabilní smíšené lesy s vysokým zastoupením listnáčů a jedle. Lesy na úbočích Blaníku převáděné ze smrkových monokultur na druhově pestré porosty se staly známým exkurzním objektem pro studenty lesnických škol i lesnickou praxi a odbornou veřejnost. Zvláště citlivě a nad rámec svých pracovních povinností Jozef Cáder přistupoval k péči o přírodní rezervace Velký a Malý Blaník, podílel se na budování altánů, studánek a další návštěvnické infrastruktury ve spravovaných lesích i na vytváření biotopů pro ohrožené a chráněné druhy rostlin a živočichů. Celoživotní systematickou a pečlivou prací tak významně přispěl k současné tváři a dobrému stavu lesů pod Blaníkem.

Pan Jozef Cáder je také aktivní ve spolkovém životě. Zejména je aktivním členem místního mysliveckého sdružení, které se kromě hospodaření se zvěří také věnuje péči o přírodní rezervaci Podlesí. Udělení ocenění Blanický rytíř tak po zásluze patří Jozefu Cáderovi jako lesníkovi, který se ve svěřeném území nejen příkladně stará o lesy, ale i o veškeré přírodní a kulturní dědictví v nich zachované.

Jaroslav Pánek (* 23. 1. 1947)


Ocenění Blanický rytíř (2007) za celoživotní dílo, zejména za celoživotní vědeckou práci v oblasti poznávání a dokumentace kulturního dědictví Podblanicka, za bohatou publikační činnost a organizaci vlastivědné práce.

Jaroslav Pánek v Praze získal středoškolské vzdělání a posléze vystudoval v letech 1965 - 1970 historii, pomocné vědy historické a slavistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Ačkoliv jeho odborný zájem směřoval v této době do oblasti středověkého slavistického kronikářství, nastoupil v roce 1970 do Okresního archivu v Benešově na místo ředitele. Jaroslav Pánek se zde začal zabývat soustavně hrdelním soudnictvím, kriminalitou a životem marginálních vrstev společnosti, ale i životem a dílem osobností spjatých s benešovským regionem, vlastivědných pracovníků, archivářů a historiků a byl spoluautorem dosud nepřekonané rozsáhlé regionální bibliografie, která se stala základním podkladem pro další rozvoj regionálních dějin. Výsledkem vlastního archivního působení bylo několik inventářů a katalogů. Jedním z fondů, který Jaroslav Pánek zpracoval, byl Archiv městečka Divišova, z něhož pochází i první edice pramene, kterou připravil - Smolná kniha městečka Divišova. Po odchodu z Benešova krátkou dobu pracoval jako odborný archivář ve Státním archivu v Praze. Odtud jej jeho vědecké ambice záhy odvedly do tehdejšího Ústavu československých světových dějin Akademie věd.

Další léta věnoval především studiu novověkých dějin, k nimž se obrátil již v Benešově, zejména výzkumu novověké šlechty, aristokracie, politického systému předbělohorského českého státu, zápasům stavovské opozice a mnoha dalším tématům, které se neobešly bez soustavného výzkumu archivních pramenů v centrálních i mimopražských archivech. Vedle českých a středoevropských dějin raného novověku, kde sledoval zejména politický a kulturní vývoj jako způsob životního stylu, studoval také vztahy mezi jednotlivými zeměmi České koruny, dějiny habsburské monarchie a střední Evropy. Na přelomu století se Jaroslav Pánek postupně začal zabývat tématy, která zůstávají na okraji českého historického výzkumu - obrátil svou pozornost k metodologii, encyklopedickému zpracování českých dějin a komparaci historických encyklopedií v euro-americkém prostoru, koordinoval mezinárodní výzkum o dějinách politické kultury ve střední Evropě. Opomenout nelze ani jeho podíl na zmapování bohemikálního historického výzkumu ve světě, který byl již prezentován v tištěné podobě. Od mládí se zabývá také dějinami Slovinska a Balkánu, historiografií raného novověku v širších celoevropských souvislostech a pod tlakem okolností také proměnami historického vědomí na sklonku 20. století. Znalost domácích archivních pramenů rozšiřoval studijními pobyty v mnoha evropských archivech. Pánkovo profesorské řízení se uskutečnilo v roce 1996 na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Na to se Jaroslav Pánek stal profesorem českých a slovenských dějin na Karlově univerzitě. Po roce 1990 byl jmenován vedoucím nově ustaveného oddělení dějin raného novověku v Historickém ústavu AV, od roku 1993 zde působil ve funkci zástupce ředitele, pak těžiště své práce přesunul na výuku na filozofické fakultě. Přijal také členství v Semináři českých raně novověkých dějin a zároveň se stal zástupcem ředitele Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kde působil až do roku 1998. Tehdy se také stal prorektorem Karlovy univerzity. V roce 1998 se vrátil do Akademie věd. Stal se ředitelem Historického ústavu a v této funkci působil až do roku 2005, kdy byl zvolen místopředsedou Akademie věd. Jaroslav Pánek je členem redakčních rad několika českých a zahraničních odborných časopisů, je jedním z mála českých historiků, kteří aktivně vystupují se svými přednáškami a referáty na univerzitách, kongresech a konferencích v zahraničí a pravidelně publikuje. Celkem vyšlo jeho asi 400 původních studií, stovky článků a recenzí. Jaroslav Pánek se také věnuje spolkové činnosti. Několik let stál v čele Historického klubu - Sdružení historiků České republiky. Je členem řady dalších profesních organizací a společností včetně Společnosti přátel jižních Slovanů, Společnosti Národního muzea a jiných odborných komisí a rad z oboru historiografie a grantových agentur. Nepřeberné jsou také Pánkovy organizační aktivity spočívající v účasti ve vědeckých radách Akademie věd ČR a několika univerzit. Jaroslav Pánek je rovněž členem několika zahraničních vědeckých společností.

Při svých rozsáhlých aktivitách si Jaroslav Pánek vždy našel čas pro regionální práci, neopustil zejména historii středních Čech a zvláště Benešovska. Od roku 1972 je nepřetržitě členem a od roku 1995 předsedou redakční rady Středočeského sborníku historického. Od roku 1972 pracuje i v redakční radě Sborníku vlastivědných prací z Podblanicka, kde také publikuje. Jaroslav Pánek také napomáhal současnému vymezení regionu Podblanicka pro vlastivědnou práci.

Spojení rozhodujících vlastností Prof. PhDr. Jaroslava Pánka, DrSc., tedy invence a erudice a nebývalá píle a pracovitost, mu umožnilo vytvořit dílo obdivuhodného rozsahu.

Pavel Pavlovský (* 29. 3. 1929)


Ocenění Blanický rytíř (2007) za celoživotní dílo, zejména za úsilí o zachování kulturního dědictví Podblanicka a za jeho dokumentační, publikační, osvětovou a výchovnou činnost.

Pavel Pavlovský se narodil ve Voticích. Vzdělání získal na Učitelském ústavu v Soběslavi. Jako učitel pak postupně působil v Komořanech u Mostu, Voticích a Olbramovicích. Funkci ředitele vykonával na škole ve Velkých Heřmanicích a poté Olbramovicích, kde byl po roce 1968 této funkce zbaven. Následně učil na školách v Miličíně a Jankově. Od roku 1995 je v důchodu.

Ve své bohaté učitelské praxi kladl důraz jako obětavý "kantor" na výchovu mladé generace k lásce k hudbě, divadlu a historii. Vážnou hudbu popularizuje i mezi širokou veřejností. Založil smíšený pěvecký sbor v Olbramovicích a dětský sbor při Základní škole Jankov, který vystupoval na mnoha místech v České republice a získal řadu ocenění v krajských i celostátních soutěžích. Pavel Pavlovský uspořádal téměř čtyřicet Večerů vážné hudby ve Voticích, pořádá Hudební večery ve votickém Klubu důchodců, téměř dvacet let působil jako sbormistr kostelního sboru farního kostela. Během svého působení v Olbramovicích, Voticích a Jankově byl také aktivní člen ochotnických divadelních souborů.

Pavel Pavlovský patří k nejaktivnějším kronikářům v našem regionu. V letech 1968 - 1975 psal Obecní kroniku v Olbramovicích, od roku 1975 až dodnes vede kroniku v Jankově a od roku 1986 až dodnes vede také kroniku votickou. Za vedení těchto kronik bylo uděleno několik ocenění. Kronikářsky zpracoval i 35 let života v Jankově v letech 1940 - 1975, kdy se zde kronika nevedla. Retrospektivně doplnil votickou kroniku, konkrétně dobu 2. světové války a dobu komunismu o kapitoly v životě města, o kterých se tehdy psát nesmělo. Pravidelně dvakrát ročně pořádá besedy nad kronikou pro veřejnost a také pro žáky ve školách v Jankově a ve Voticích. Od roku 1991 až dosud vede kroniku votického Sokola. V roce 2006 získal za jankovskou kroniku první místo v České republice v soutěži "Vesnice roku" a poté mu byl proto udělen Ministerstvem pro místní rozvoj titul "Písmák vesnice roku".

Pavel Pavlovský je významný regionální autor. Známé z poslední doby jsou především dvě jeho knihy: Votice z roku 1990 a Vyprávění o Voticích z roku 2000. Dále je autorem publikací Dějiny Sokola Votice, Dějiny Hasičského sboru Jankov, 100 let měšťanské školy ve Voticích, Jankov - z jankovských kronik, Báje a pověsti z Votic a okolí, spolupracoval také na sestavení a vydání čtvrtého dílu Habartova "Sedlčanska, Sedlecka a Voticka" i na druhém vydání prvních tří dílů. Publikoval řadu příspěvků o památkách v regionálním tisku a dalších médiích, je autorem Průvodce po kulturních památkách Votic.

Pavel Pavlovský celý svůj život pomáhá udržovat povědomí o minulosti, o lidské sounáležitosti i o lásce k hudbě a českému jazyku. Jeho ručně psané zápisky do kronik Votic a Jankova v současném přetechnizovaném světě mají hřejivý lidský rozměr v zachycování vývoje společnosti pro příští generace. Ocenění Blanický rytíř je tak poděkováním za jeho celoživotní práci pro město Votice, obec Jankov i celý region v oblasti výchovy, osvěty a především popularizace regionální historie.