Biodiverzita makromycetů na lokalitě Dolnokralovické hadce

Realizátor

RNDr. Jan Borovička, Ph.D.

Představení programu

K územím v tomto regionu, která si z mykologického hlediska zaslouží zvýšenou pozornost, bezesporu patří hadcové výchozy v okolí Bernartic. Houby, na rozdíl od cévnatých rostlin, nejsou citlivé k vysokým obsahům toxických těžkých kovů v půdách, které jsou pro hadce typické (Ni a Cr), a na rozdíl od rostlin tolerují vysoké obsahy Mg. Podloží na obou studovaných segmentech tvoří serpentinit (hadec) – ultrabazická metamorfovaná hornina s vysokými obsahy Mg, Fe, Cr a Ni. Pro půdy vyvinuté na této hornině je charakteristické relativně vyšší pH, než lze pozorovat na převážné většině hornin v okolí lokality (žuly, ruly, svory); podobnou geochemickou anomálií jsou jen ostrůvkovité výskyty amfibolitu, např. severozápadně od Českého Šternberka. Anomální složení podloží je významným faktorem pro biodiverzitu mykoflóry, protože celá řada druhů hub vyžaduje specifické pH substrátu. Hadce a amfibolity mohou hostit vápnomilné druhy, jak se ukázalo např. na amfibolitech v okolí Ratají nad Sázavou (Holec a Borovička 2010).

Oblast hadců v okolí Bernartic je potencionálně mykologicky zajímavá zejména díky pravděpodobnému výskytu hub z rodů pavučinec – Cortinarius (podrod Phlegmacium) a vláknice – Inocybe, čirůvka – Tricholoma, krásnoporka – Albatrellus a hřibu borového –Boletus pinophilus. V neposlední řadě byla z tohoto území popsána chorošovitá houba bělochoroš terčovitý – Postia folliculocystidiata jako druh nový pro vědu (Kotlaba a Vampola 1993).

Pavučinec Cortinarius anthracinus. V NPP Hadce u Želivky fotografoval 26.X.2012 Jan Borovička (herb. J. Borovička).


Běžné či snadno poznatelné druhy hub byly identifikovány in situ, obtížněji určitelné druhy hub byly určovány za pomoci mikroskopu, makrochemických reakcí a literatury. Význačnější nálezy byly dokumentovány fotograficky a plodnice byly zachovány pro uložení v herbáři mykologického oddělení Národního muzea v Praze (PRM). Několik sběrů bude použito i k analýze DNA.

Na lokalitě bylo zjištěno 143 druhů hub, z toho 79 saprotrofních a 64 ektomykorhizních. Na úroveň druhu bylo určeno 138 z nich, zbylých 5 je neurčeno. Několik druhů je určeno s výhradou (cf., aff.), v jednom případě (Hebeloma aff. sordidum je podezření na vědě doposud neznámý druh). V převážné většině jde relativně běžné druhy, které se v Posázaví vyskytují. Co do počtu nalezených plodnic a rozšíření na lokalitě byla nejhojnější na borovici vázaná holubinka hořká – Russula amara (syn. R. caerulea), ze saprotrofních hub je na lokalitě velmi hojná strmělka kyjonohá – Ampulloclitocybe clavipes; oba tyto druhy se na lokalitě vyskytovaly ve stovkách plodnic a byly hojné i za suchého počasí. Na lokalitě bylo nalezeno několik pozoruhodných druhů hub, v červeném seznamu jsou však zahrnuty pouze dva, a to pavučinec Cortinarius elegantior a vláknice Inocybe terrigena; oba z kategorie DD. Pozoruhodné jsou však nálezy pavučinců z podrodu Phlegmacium a závojenek z podrodu Leptonia, které vyžadují další výzkum. Jeden druh rodu slzivka – Hebeloma z příbuzenstva H. sordidum je zatím neurčen a nelze vyloučit, že jde dokonce o druh nový pro vědu.


Závojenka Entoloma cf. atrocoeruleum. V NPP Hadce u Želivky fotografoval 29.IX.2012 Jan Borovička (herb. J. Borovička).


Mykologické průzkumy lokalit mají vyšší vypovídací hodnotu až po několikaletém sledování, výsledky tohoto průzkumu je proto třeba považovat pouze za předběžné, přičemž lokalita je z hlediska zachycení výskytu dalších vzácných druhů hub velmi perspektivní.

Více informací o projektu naleznete ve výročních zprávách ZDE.