Kuřička hadcová

Minuartia smejkalii, zvaná též kuřička Smejkalova, je velmi nenápadná trsnatá rostlina, kterou lze mimo období květu snadno přehlédnout nebo na první pohled zaměnit s trsem trávy či mechu. Tvoří ji drobné lodyžky dlouhé 5-15 cm s úzkými lístky připomínajícími měkké jehličí.

Kvete drobnými bílými květy především v červnu a červenci a rozmnožuje se převážně pomocí semen nebo vegetativně rozpadem trsů na menší. V horkém a suchém létě může nadzemní část usychat, při příznivých podmínkách však může znovu vykvést i na podzim. Je přizpůsobena extrémním podmínkám hadcových stanovišť, kde roste na osluněných skalních plošinách, ve štěrbinách skal i řídkých trávnících. Jakmile je lokalita zastíněna nebo zaroste konkurenční vegetací, rychle zaniká.

Původ

Kuřička hadcová se do střední Evropy rozšířila v době ledové z oblastí Alp, kdy se horské druhy dostávaly i do nižších poloh a do velké části Evropy. Po jejím skončení zůstala na izolovaných hadcových stanovištích, kde přežila díky specifickým podmínkám prostředí.

Dlouhodobá izolace od příbuzných populací a přizpůsobení extrémním podmínkám hadcových půd vedly k tomu, že se postupně vyvinula v samostatný druh. Dnes je kuřička hadcová považována za reliktní druh, který je pozůstatkem chladnějších období naší historie.

Pěstujeme kuřičku hadcovou

Jednou z metod ochrany kuřičky hadcové je záchranné pěstování v soukromých zahradách. Jde o unikátní přístup, který v České republice dosud nebyl pro záchranu rostlin využit. Podobně jako se ohrožené druhy zvířat chovají v zoologických zahradách, vznikají v zahradách záchranné populace této vzácné rostliny.

Protože je kuřička vázána na hadcové podloží, je nutné vytvářet speciální podmínky, tzv. hadcové skalky.

Spolupráce se zahrádkáři

Na projektu spolupracují soukromí zahrádkáři, obce i instituce, kde byly postupně zakládány záchranné populace kuřičky hadcové. Se zapojenými partnery byly uzavřeny smlouvy a každý obdržel metodiku pěstování.

Jak se kuřičce daří

Ukázalo se, že úspěšnost pěstování se výrazně liší podle péče o rostliny. Nejlepších výsledků dosahují zkušení zahrádkáři, zatímco na menších nebo méně udržovaných skalkách byla úspěšnost nižší.

Důležitým faktorem je velikost stanoviště – malé skalky se ukázaly jako méně vhodné. Proto byla stanovena minimální velikost záchranné populace přibližně 40–50 jedinců. Na mnoha místech se však rostliny přirozeně rozmnožují a populace se postupně rozrůstají.

Sledování a péče

Monitoring rostlin zajišťuje odborný koordinátor projektu. Zapojení zahrádkáři sledují základní projevy – například kvetení nebo případné problémy, jako je úhyn rostlin či výskyt chorob.

Všichni účastníci projektu prošli školením a mají k dispozici podrobné pokyny pro pěstování.