Na Spravedlnosti
Na návrší u Vlašimi zvaném Na Spravedlnosti bývalo od 15. do poloviny 18. století městské popraviště. Podle rozsudků hrdelního soudu zde rukou kata končily životy zločinců odsouzených za krádeže, loupeže, pytláctví či žhářství. Soudnictví nebylo v minulosti příliš milostivé, těžko říci, kdo zde zemřel právem, či neprávem…
Právo hrdelní byla výsada
Pravomoci vlašimského soudu potvrdil roku 1602 císař Rudolf II. Soudní moc vykonával rychtář s konšely, ale popravy mohl provádět jen kat. Protože Vlašim vlastního kata neměla, zvali se kati z Kouřimi, Benešova či Tábora. Na vrcholu Spravedlnosti stávala patrně trojramenná šibenice s kamennou podezdívkou a odsouzenci byli pochováváni přímo na místě, což dokládají kosti nalezené při pozdější těžbě. Stará radnice, kde tehdy sídlil soud i věznice, dnes slouží jako Dům dětí a mládeže.
Po těžbě kamene nastal klid
Po zániku popraviště se návrší dlouho nevyužívalo, až v roce 1923 zde začala těžba stavebního kamene. Vrchol kopce totiž tvoří čočka amfibolitu – tmavé horniny, která svou odolností převyšuje okolní drobivou pararulu. Kámen se používal ke stavebním účelům, pozůstatky těžby můžeme vidět v lesíku dodnes jako prohlubně a skalky.