Vorlinské údolí
Zalesněné Vorlinské údolí navazuje na údolí řeky Blanice a vede proti proudu potoka Orlina. Svahy údolí se zařezávají strmě do krajiny, místy zde údolí připomíná kaňon. Údolí je cenným útočištěm starých dubů, vzácného hmyzu i obojživelníků a zároveň oblíbeným cílem vycházek.
Jak vznikl název Vorlinské údolí?
Myslivecká historka praví, že zámecký kníže chtěl stůj co stůj střelit na svém panství orla. Knížecí myslivec nakonec nechal poslat pro orla až do Rakous, ale poslali mu orla již střeleného. Myslivec tedy orla přibarvil, malý hoch s ním vyšplhal na vysoký dub a kníže si naprázdno nabitou puškou orla střelil.
Své tu mají lesníci i vodníci
Kaňonovité údolí potoka Orlina bylo součástí zámecké honitby již v 18. Století. Tehdy vznikly i základy dnešních lesních porostů – na svazích jsou to dubohabrové háje, na dně údolí olšovojasanové luhy. Potok Orlina napájí vodní nádrž, která je oblíbeným místem ke koupání. V údolí se také ukrývají skalní výchozy pararuly, staré horniny vzniklé přeměnou starohorních mořských sedimentů.
Pomáháme broukům i žábám
Staré duby jsou biotopem páchníka hnědého – chráněného brouka, který od svého mateřského stromu uletí za svůj život jen několik set metrů. Protože tito stromoví veteráni potřebují dostatek světla, ochránci přírody ve spolupráci s městem Vlašim pravidelně prosvětlují okolní les. V letech 2005 – 2006 navíc proběhla také revitalizace Orlinského potoka a přilehlých vodních prvků – vznikly nové tůně, které dnes obývají obojživelníci, například skokani hnědí.